Přeskočit na obsah

Wilhelm von Tegetthoff

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wilhelm von Tegetthoff
Wilhelm von Tegetthoff
Wilhelm von Tegetthoff
Vrchní velitel rakouského námořnictva
Ve funkci:
1868 – 1870
PředchůdceLudwig von Fautz
NástupceFriedrich von Pöck
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Hodnostviceadmirál (1866), kontradmirál (1864), kapitán řadové lodi (1861), fregatní kapitán (1860), korvetní kapitán (1857)
VelelSMS Schwarzenberg
SMS Erzherzog Ferdinand Max
Bitvy/válkyBitva u Helgolandu
Bitva u Visu
VyznamenáníVojenský řád Marie Terezie, Leopoldův řád, Řád železné koruny
Narození23. prosince 1827
Maribor
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí7. dubna 1871 (ve věku 43 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtízápal plic
Místo pohřbeníFriedhof St. Leonhard
ObčanstvíRakouské císařství a Rakousko-Uhersko
RodičeFranz Carl Gabriel von Tegetthoff a Leopoldine Czermak
DětiJosef von Tegetthoff
Ignaz von Tegetthoff
Profesenámořní důstojník, politik a admirál
OceněníVojenský řád Marie Terezie
PodpisWilhelm von Tegetthoff, podpis
CommonsWilhelm Freiherr von Tegetthoff
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wilhelm von Tegetthoff (německy Wilhelm Joseph Franz Seraph Gabriel Edler von Tegetthoff) (23. prosince 1827 Maribor/Marburg – 7. dubna 1871 Vídeň) byl rakouský admirál. Jako potomek šlechtické rodiny a absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1845. Absolvoval řadu cest po Středomoří i do dalekého zámoří (Brazílie) a vyznamenal se účastí v několika válkách. Během druhé šlesvické války v roce 1864 velel flotě v Severním moři a získal hodnost kontradmirála. Proslul především během války s Itálií v roce 1866 vítěznou bitvou u Visu. Poté byl povýšen na viceadmirála a v letech 1868–1870 byl vrchním velitelem rakousko-uherského námořnictva. V celoevropském kontextu patřil k nejvýznamnějším osobnostem námořnictva v 19. století a získal řadu ocenění.[1]

Život

[editovat | editovat zdroj]
Admirál Wilhelm von Tegetthoff (portrét od neznámého autora ve sbírkách Národního muzea v Praze (cca 1868)

Pocházel ze šlechtické rodiny s vojenskou tradicí, byl mladším synem c. k. plukovníka Franze von Tegetthoff (1790–1858), matka Leopoldina, rozená Čermáková (Czermak, 1806–1883) byla dcerou úředníka fürstenberských statků v Čechách.[2] Narodil se v Mariboru, kde získal základní vzdělání a od roku 1837 studoval na gymnáziu. V letech 1840–1845 studoval na námořní akademii v Benátkách a po jejím dokončení vstoupil jako kadet k námořnictvu. Na brize SMS Montecuccoli se plavil podél břehů Dalmácie a na Korfu, později na korvetě SMS Adria pobýval u břehů Albánie. V roce 1848 byl povýšen na praporčíka a během revolučních bojů v Itálii v letech 1848–1849 byl pobočníkem vrchního námořního velitele admirála Martiniho. Na jaře 1849 se plavil do Neapole a v červnu téhož roku se zúčastnil blokády Benátek. V dalších letech sloužil na různých lodích, absolvoval cesty do Tunisu a Istanbulu a v roce 1851 získal hodnost poručíka.[3] První samostatné velení získal v roce 1854 na lodi SMS Elisabeth a s tímto plavidlem kontroloval ústí Dunaje u černomořského pobřeží během krymské války.

V roce 1857 byl povýšen na korvetního kapitána[4] a v letech 1857–1858 vedl výzkumnou, respektive špionážní expedici napříč Egyptem, okolo budovaného Suezského průplavu a po pobřeží Rudého moře. Od roku 1858 byl přednostou I. sekce u vrchního námořního velení v Terstu, na přelomu let 1858–1859 absolvoval cestu do Maroka a u Benátek se pak zúčastnil války se Sardinií. V letech 1859–1860 doprovázel arcivévodu Maxmiliána na cestě do Brazílie. Po návratu byl velitelem fregaty SMS Radetzky v Orientu a téhož roku byl povýšen do hodnosti fregatního kapitána (1860).[5] Již v listopadu 1861 získal hodnost kapitána řadové lodi s přidělením k vrchnímu velení námořnictva. Jako komodor byl od roku 1862 velitelem rakouského loďstva na Blízkém východě na fregatách SMS Novara a SMS Schwarzenberg.[6]

V roce 1864 byl pověřen velením prusko-rakouského námořního uskupení v dánsko-německé válce a 9. května 1864 bojoval proti dánskému loďstvu v nerozhodné bitvě u Helgolandu.[7] Druhý den po bitvě byl povýšen na kontradmirála a ve věku 36 let se tak stal jedním z nejmladších vlajkových důstojníků historie. Po válce se vlakem přepravil z Kodaně do Vídně a poté byl pověřován různými úkoly v Terstu, Pule nebo Budapešti. Od ledna 1865 byl velitelem eskadry znovu na Blízkém východě.[8]

Válka s Itálií

[editovat | editovat zdroj]
Admirál Tegetthoff v bitvě u Visu (autor Anton Romako, cca 1878–1880, sbírky muzea Belvedere ve Vídni)

Během prusko-rakouské války v roce 1866 vedlo Rakouské císařství souběžný konflikt s Itálií. Zatímco ve východních Čechách byla rakouská armáda zcela poražena, na italské frontě se jí dařilo mnohem lépe. Zasloužil se o to především Tegetthoff vítězstvím u Visu. Dne 20. července 1866 se hlavní síly rakouského námořnictva vedené Tegetthoffem střetly u rakouského ostrova Vis s početnější a technicky vyspělejší flotou italského admirála Carla Persana a připravily jí těžkou porážku.[9][10] Itálie zde ztratila tři lodě, z toho dva nové obrněnce – elitu svého loďstva – a její dosavadní námořní převaha na Jadranu zanikla. Rakouské loďstvo prošlo bitvou beze ztrát. V souvislosti s naprostou demoralizací Italského námořnictva to znamenalo, že Itálie až do konce války nebyla schopna provádět v Jaderském moři žádné vážnější akce. Bitva u Visu byla posledním významným námořním střetnutím, ve které bylo použito taranování (pro Rakušany to představovalo východisko z nouze, neboť jejich zastaralá děla nebyla schopna účinně probíjet pancíř italských bitevních lodí). Tegetthoffovo vítězství ovlivnilo konstrukci bitevních lodí, které byly opatřovány klounem až do začátku první světové války, nicméně čas ukázal, že to byl neodůvodněný krok zpět. Tegetthofův úspěch byl podmíněn neschopností jeho protivníka, nikoliv taranováním, a moderní konstrukce námořních děl odsoudila kloun jako nepotřebný balast zhoršující plavební schopnosti lodi.

Závěr kariéry

[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako v roce 1864 absolvoval hned den po bitvě další služební postup a 21. července 1866 byl povýšen na viceadmirála (oficiálně k datu 1. srpna 1866).[11][12] Po válce pobýval na dovolené v Terstu, Štýrském Hradci a ve Vídni. Následovala studijní cesta po USA a Evropě (Spojené království, Francie, listopad 1866 až červenec 1867). V červenci 1867 byl vyslán do Mexika, odkud měl za úkol dopravit do Evropy ostatky popraveného císaře Maxmiliána I. Za tuto půlroční misi obdržel odměnu 10 000 zlatých. V březnu 1868 byl jmenován vrchním velitelem rakouského námořnictva a šéfem námořní sekce na ministerstvu války.[13] V této funkci doprovázel v roce 1869 císaře Františka Josefa na cestě ke slavnostnímu otevření Suezského průplavu (říjen až prosinec 1869). Jeho bydlištěm ve Vídni byl v té době dům v ulici SchenkenStraße 14 v sousedství Dvorního divadla.[14] Ze zdravotních důvodů byl v červenci 1870 odeslán na dovolenou a nakonec v říjnu 1870 propuštěn z aktivní služby. Zemřel ve Vídni 7. dubna 1871 na následky zápalu plic, pochován byl v rodinné hrobce na hřbitově St. Leonhard ve Štýrském Hradci.[15]

Jeho starší bratr Karl von Tegetthoff (1826–1881) sloužil v c. k. armádě, dosáhl hodnosti polního podmaršála a v závěru kariéry byl velitelem pěší divize ve Štýrském Hradci.[16]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]
Hrobka rodiny Tegetthoff na hřbitově St Leonhard ve Štýrském Hradci

Během své úspěšné námořní kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku i v zahraničí. Za účast ve válkách v roce 1864 a 1866 obdržel dva stupně prestižního Řádu Marie Terezie.[17][18][19] Jako nositel tohoto řádu měl nárok na udělení titulu barona, o který však nepožádal.[20] V roce 1868 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny[21] a v roce 1869 získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Kromě toho obdržel také čestné občanství v několika městech (Vídeň, Terst, Dubrovník, Vídeňské Nové Město, Zadar).[22] Jeho jméno neslo později několik plavidel rakousko-uherského námořnictva (parní plachetnice Admiral Tegetthoff, 1872, obrněná loď SMS Tegetthoff, 1878, bitevní loď SMS Tegetthoff, 1912). Po válce v roce 1866 a následných cestách vzrostla jeho popularita v celé Evropě, která se promítla do vzniku řady fotografií a portrétů, jediný barevný portrét je uložen ve sbírkách Národního muzea v Praze.[23]

Rakousko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl XXV.; Praha, 1906; s. 147 (heslo Tegetthoff Wilhelm)
  2. ↑ Genealogisches Taschenbuch der Ritter- und Adels-Geschlechter 1882; Brno, 1882; s. 514–515 dostupné online
  3. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1855; s. 655 dostupné online
  4. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1859; Vídeň, 1858; s. 527 dostupné online
  5. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 873 dostupné online
  6. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 715, 721 dostupné online
  7. ↑ RYNIEWICZ, Zygmunt: Lexikón námorných bitiek; Bratislava, 2020; s. 446–447 (kapitola Bitka pri ostrove Helgoland) ISBN 978-80-8046-979-5
  8. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 702 dostupné online
  9. ↑ RYNIEWICZ, Zygmunt: Lexikón námorných bitiek; Bratislava, 2020; s. 451–452 (kapitola Bitka pri ostrove Lissa) ISBN 978-80-8046-979-5
  10. ↑ Přehled velení rakouského a italského námořnictva v bitvě u Visu dostupné online
  11. ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 185 dostupné online
  12. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1867; Vídeň, 1867; s. 737 dostupné online
  13. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 881, 886 dostupné online
  14. ↑ Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1870; Vídeň, 1870; s. 446 dostupné online
  15. ↑ Manfred Jasser: Hoch vom Dachstein an. Das Steiermark-Brevier.Paul Neff Verlag, Wien 1990 ISBN 3-7014-0131-4 S. 64. In 1871 One florin match in today's money about six euros.
  16. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1880; Vídeň, 1879; s. 31, 117 dostupné online
  17. ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii Praha, 1990; s. 111–112, 118
  18. ↑ Přehled nositelů Řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian-army.co.uk dostupné online
  19. ↑ Přehled nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 46 dostupné online
  20. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století.; Praha, 2023; s. 425–426 ISBN 978-80-86781-44-0
  21. ↑ Wilhelm von Tegetthoff na webu Rakouského parlamentu dostupné online
  22. ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1868; Vídeň, 1868; s. 152 dostupné online
  23. ↑ SRŠEŇ, Lubomír: Malované závěsné portréty (II); Národní muzeum Praha, 2021; s. 505–506 ISBN 978-80-7036-684-4

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • JELÍNEK, Milan. Slavné bitvy admirála Tegetthoffa: Helgoland 1864, Vis/Lissa 1866: Boje na mořích za válek dánsko–prusko/rakouské a prusko/italsko-rakouské: Politické důvody, lodě a loďstva, vůdcové, boje a bitvy, důsledky. Hradec Králové: Kanon, 2006. (Námořní žurnál historický: Publikace pro přátele lodní techniky a dějin námořního vojenství). 
  • SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 176–190 (heslo Wilhelm von Tegetthoff) ISBN 3-7648-2511-1

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wilhelm_von_Tegetthoff&oldid=25961581“