Thalidomid
| Thalidomid | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
| Obecné | |
| Systematický název | (RS)-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-1H-isoindol-1,3(2H)-dion |
| Anglický název | α-Phthalimidoglutarimide |
| Sumární vzorec | C13H10N2O4 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 50-35-1 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 258,2 g/mol |
| Bezpečnost | |
 GHS07  GHS08 Nebezpečí[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Thalidomid (obchodní název Contergan) je chemická látka, která má léčivé účinky coby uklidňující lék (sedativum) a uspávací látka (hypnotikum). Používán byl od poloviny 50. do začátku 60. let 20. století ve 46 státech světa (zejména v některých zemích západní Evropy a v Americe, nikoliv však v Československu). Počátkem šedesátých letech však byly odhaleny jeho katastrofální teratogenní a karcinogenní účinky. [2]
Contergan a Kevadon
[editovat | editovat zdroj]
Lék vyvinula západoněmecká společnost Chemie Grünenthal, sídlící ve Stolbergu u Cách, koncem 40. let pod interním názvem „látka K17“. Série testů na zvířatech nezjistily, že by měla nějaké negativní vedlejší účinky. Světová zdravotnická organizace proto zaregistrovala v květnu 1950 látku jako lék pod názvem thalidomid. Následné klinické studie, provedené v letech 1955 až 1956 na 300 dobrovolnících, také neprokázaly žádná statisticky významná zdravotní negativa.
1. října 1957 začala společnost prodávat lék, pod obchodním názvem Contergan, jako uklidňující a tišící prostředek, vhodný zejména pro těhotné ženy proti ranním nevolnostem.[3]
V období od října 1957 až do listopadu 1961 užívalo medikament asi 5 milionů osob, ve 300 miliónech denních dávek po 100 mg. Jen ve Spolkové republice Německo přijímalo lék pravidelně kolem 70 tisíc osob.
V září 1960 požádal americký distributor Marion Merrel Dow (zastupující výrobce Chemie Grünenthal) u amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) o schválení tohoto léku (pod novým obchodním názvem Kevadon) pro americký trh. Záležitost dostala na starost komisařka Dr. Frances Kelseyová. Ta předložené podklady odmítla coby nedostatečně vědecky podložené a požádala o předložení výsledku klinických studií. Protože žádost u FDA se tehdy automaticky pokládala za schválenou po uplynutí 60 dní bez námitek, musela Kelseyová vždy znovu odeslat zamítavé stanovisko a Merrel musel podat novou žádost, což se stalo celkem šestkrát – a to i přesto, že zástupci Merrellu vyvíjeli nátlak prostřednictvím dopisů, telefonátů či osobních návštěv a dokonce vyvolali slyšení v Kongresu, kde Kelseyová musela svůj postoj veřejně obhajovat. Merrel souběžně vedl mediální kampaň, ve které Kelseyovou popisoval jako „malichernou, paličatou a nepřiměřenou byrokratku“.[3] Žádost o registraci pak tiše stáhl v březnu 1962 v důsledku níže uvedené aféry.
Conterganová aféra
[editovat | editovat zdroj]První identifikovanou obětí léku byla dcera zaměstnance firmy Grünenthal, narozená bez uší již na Štědrý den 1956. V krátkém časovém úseku následovalo několik set porodů dětí s chybějícími končetinami nebo ušima či s výraznými změnami anatomie končetin.
V prosinci 1960 zveřejnil skotský neurolog Alexander Leslie Florence v časopise British Medical Journal článek, který spojoval thalidomid s možným poškození rukou a nohou plodu v těhotenství. Na počátku roku 1961 byly přijaty první informace v důsledku dlouhodobého užívání léčiva, a to symptomy dráždivého svědění na končetinách (senzitivní polyneuritida). Následovalo omezení výdaje léku jen na lékařský předpis.
18. listopadu 1961 západoněmecký pediatr Widukind Lenz ve svém projevu na zasedání rýnsko-vestfálských dětských lékařů znovu naznačil možnou souvislost mezi zvýšením počtu novorozenců s vrozenou vývojovou vadou a užíváním léčiva. V důsledku této přednášky byly v prosinci 1961 u státního zastupitelství zemského soudu v Cáchách podány první žaloby proti výrobci.
18. prosince 1970 byl soudní proces ve Spolkové republice Německo zastaven a došlo k mimosoudnímu vyrovnání, ve kterém se výrobce zavázal k finančnímu odškodnění. Celosvětově se však firma Chemie Grünenthal podílí na odškodnění pouze v řádu procent. Soudní procesy proběhly i v dalších státech, například ve Spojeném království jich bylo zaznamenáno 62.
1. září 2012 se obětem tohoto léku výrobce oficiálně omluvil.
Následky a důsledky
[editovat | editovat zdroj]
Následky při vývinu plodu jsou označovány jako thalidomidová embryopatie (= poškození zárodku thalidomidem).
V SRN je v důsledku této aféry oficiálně klasifikováno 2625 dětí s dysmetickým syndromem (tj. bez končetin). Celosvětově se takto narodilo asi 17 tisíc postižených dětí.[4]
Distributor v USA léky pokusně rozdával desítkám tisíc pacientů bez schválení – do března 1962, kdy s tím skončil, už bylo prokázáno 17 znetvořených novorozeňat a desítky dalších s podezřením na anatomické a morfologické vady. V říjnu 1962 pak Kongres USA jednomyslně schválili zpřísnění zákonů (tzv. „Kefauverův a Harrisův dodatek“), aby distributoři a výrobci léků byli povinni nejen prokázat účinnost, ale také hlásit nežádoucí účinky FDA a požádat o souhlas od pacientů účastnících se klinických studií.
Během 70. let 20. století byl lék podáván v Jižní Americe při léčbě lepry. První poškozené dítě se narodilo v Brazílii roku 1975, poslední prokázané poškození 2010.
Roku 1998 byl thalidomid povolen v USA k léčení vybraných nemocí (zhoubné nádory, lepra, vředy vyvolané nemocí AIDS, tuberkulóza kůže)[chybí zdroj] s tím, že nesmí být podáván těhotným ženám. Přesto došlo k dalším případům poškození novorozenců.
Teratogenní působení
[editovat | editovat zdroj]
Thalidomid existuje ve dvou chiralitách molekul (optických izomerech, chemicky shodných, ale se zrcadlově obrácenou fyzickou strukturou): R a S. Předpokládalo se, že R působí proti těhotenským nevolnostem, zatímco za teratogenitu je odpovědný pouze izomer S. Izomery se však v organismu racemizují, takže optická izomerie nemá přímou souvislost s teratogenitou.
Izomer S pak proniká skrz placentu do vyvíjejícího se plodu. Nejčastějším důsledkem je fokomelie, tj. špatně vyvinuté nebo chybějící ruce a/nebo nohy. Jako původce primárního znetvoření paží působí thalidomid mezi 40. až 44. dnem embryonálního vývoje, znetvoření dolních končetin vyvolává mezi 43. až 46. dnem těhotenství.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 Thalidomide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Pace NEWS 2/2000, Léky v těhotenství, přístup 27.12.2009. www.pace.cz [online]. [cit. 2009-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-01.
- 1 2 „Malicherná a paličatá byrokratka“ zachránila tisíce novorozeňat. iDNES.cz [online]. 2016-01-23 [cit. 2020-01-20]. Dostupné online.
- ↑ Kronika medicíny, str. 518
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Biermann, K. – Hanus, F. et al. : Kronika medicíny. Praha: Fortuna Print. 1994. ISBN 80-85873-16-8
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu thalidomid na Wikimedia Commons
