Marcus Vinicius
| Marcus Vinicius | |
|---|---|
| Narození | 50 př. n. l. Cales |
| Úmrtí | 1. století |
| Občanství | starověký Řím |
| Povolání | politik a voják |
| Děti | Publius Vinicius |
| Příbuzní | Marcus Vinicius, wife of Lucius Arruntius Camillus Scribonianus a Vinicia (vnoučata) |
| Funkce | Římský guvernér římský konzul římský senátor |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Marcus Vinicius také Vinucius (1. století př. n. l. Kalábrie - 1. století) byl římský senátor a generál, který zastával řadu funkcí ve službách prvního římského císaře Augusta. Vinicius byl římským konzulem ve druhé polovině roku 19 př. n. l., jeho kolegou byl Quintus Lucretius Vespillo.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Vinicius se narodil jako syn římského rytíře v Cales v latinské Kampánii. V roce 25 př. n. l. se proslavil jako Legatus Augusti pro praetore, tedy guvernér římské provincie Gallia Belgica, když vedl úspěšné tažení do Germánie.[2][3]
Marcus Vinicius měl syna Publia, který byl římským konzulem v roce 2 n. l. Jeho vnuk a jmenovec Marcus Vinicius byl konzulem v roce 30 a manželem Julie Livilly, sestry císaře Caliguly.
V určitém období mohl Marcus Vinicius zastávat úřad guvernéra římské provincie Acháje. Nápis z Korintu datovaný do let 18–12 př. n. l., který vzdává poctu jeho vojenskému současníkovi a císařově pravé ruce Marcu Vipsaniovi Agrippovi, odhaluje, že administrativní část města byla pojmenována tribus Vinicia, patrně na Viniciovu počest. Jako uznání jeho služeb byl Vinicius archetypální novus homo, v roce 19 př. n. l. jmenován římským konzulem, když nahradil Gaia Sentia Saturnina. Po svém konzulátu byl i nadále pověřován důležitými vojenskými funkcemi. Působil jako guvernér v Ilýrii na začátku série povstání, která římské prameny označují jako Bellum Pannonicum, a to až do konce roku 13 př. n. l., kdy Augustus svěřil vrchní velení Marcu Vipsaniovi Agrippovi.[4][5][6] Nápis nalezený v Tusculu uvádí: „... praetor Caesara Augusta byl první, kdo postoupil za řeku Dunaj; v bitvě rozdrtil armádu Dáků a Bastarnů, přivedl keltské Kotiny a Anarty pod nadvládu císaře Augusta a římského lidu.“[7]
Mezi lety 1 a 4 n. l. velel pěti legiím umístěným v Germánii. Jeho vojska dosáhla takových úspěchů, že mu bylo uděleno vyznamenání ornamenta triumphalia.[6][8] Je zřejmé, že se Vinicius po celý svůj život těšil blízkému přátelství císaře Augusta. Historik Suetonius cituje Augustův dopis, v němž zmiňuje hraní kostek s Viniciem a jeho kolegou, dalším novus homo, Publiem Siliem Nervou.[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcus Vinicius (consul 19 BC) na anglické Wikipedii.
- ↑ PHILLIPS, Darryl A. The Conspiracy of Egnatius Rufus and the Election of Suffect Consuls under Augustus. S. 103–112. Historia: Zeitschrift für Alte Geschichte [online]. 1997 [cit. 2026-04-04]. Roč. 46, čís. 1, s. 103–112. Dostupné online. ISSN 0018-2311.
- ↑ CASSIUS DIO. Cassius Dio — Book 53.24.4 [online]. [cit. 2026-04-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SYME, Ronald. The Roman Revolution. [s.l.]: OUP Oxford Dostupné online. ISBN 978-0-19-164718-5. S. 329. (anglicky)
- ↑ VELLEIUS PATERCULUS. Velleius Paterculus — Book II, Chapters 94‑131 [online]. [cit. 2026-04-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DŽINO, Danijel. Bellum Pannonicum: The Roman armies and indigenous communities in southern Pannonia 16-9 BC. Actes du Symposium international: Le livre. La Romanie. L’Europe. 4ème édition, 20-23 Septembre 2011, Vol. 3 (Metropolitan Library: Bucharest, 2012), 461-480. [online]. 2012-01-01 [cit. 2026-04-04]. Dostupné online.
- 1 2 SYME, Ronald. The Roman Revolution. [s.l.]: OUP Oxford Dostupné online. ISBN 978-0-19-164718-5. S. 401. (anglicky)
- ↑ Latin Inscriptions: Elogia. www.attalus.org [online]. [cit. 2026-04-04]. Dostupné online.
- ↑ PATERCULUS, Velleius. Compendium of Roman History [online]. Harvard University Press, 1992 [cit. 2026-04-04]. Dostupné online. ISBN 978-0-674-99168-2. (anglicky)
- ↑ CHOW, John K. Patronage and Power: A Study of Social Networks in Corinth. London: Continuum International Publishing ISBN 9780567111869.. S. 44. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VOGEL-WEIDEMANN, Ursula. Die Statthalter von Africa und Asia in den Jahren 14-68 n. Chr: eine Untersuchung zum Verhältnis Princeps und Senat. [s.l.]: Habelt Dostupné online. ISBN 978-3-7749-1412-4. (německy)