Ladislav Smoljak

Mgr. Ladislav Smoljak
Ladislav Smoljak v roce 2010
Narození	9. prosince 1931 Praha Československo Československo
Úmrtí	6. června 2010 (ve věku 78 let) Kladno Česko Česko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	herec, filmový režisér, scenárista, pedagog, spisovatel, divadelní herec, televizní herec, dramatik a režisér
Choť	Soňa Doležílková (1958–1973) Dagmar Smoljaková Alice Smoljaková
Děti	David Smoljak Filip Smoljak Kateřina Smoljaková Alžběta Smoljaková
Oficiální web	www.smoljak.cz
Umělecké ceny
1988 – Čestné uznání – za film Nejistá sezóna (festival české a slovenské filmové veselohry Nové Město nad Metují) 1988 – Cena novinářů – za film Nejistá sezóna (festival české a slovenské filmové veselohry Nové Město nad Metují) 1981 – Cena za nejlepší režii – za film Vrchní, prchni (mezinárodní festival humoristických filmů Gabrovo) 1981 – Hlavní cena poroty Zlatý Prim – za film Vrchní, prchni (festival československé filmové veselohry Nové Město nad Metují) 1979 – Hlavní cena poroty Zlatý Prim – za film Kulový blesk spolu se Zdeňkem Podskalským (festival české a slovenské filmové veselohry Nové Město nad Metují) 1979 – Zvláštní cena Filmového festivalu pracujících za film Kulový blesk (filmový festival pracujících)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav Smoljak (9. prosince 1931 Praha – 6. června 2010 Kladno) byl český filmový, televizní a divadelní režisér, dramatik, scenárista, komik, herec, textař a publicista, čelní postava Divadla Járy Cimrmana a jeden z nejoblíbenějších českých poválečných komediálních autorů. Původní profesí byl učitel a pracoval také jako redaktor a kritik. Od konce 60. let působil v autorském tandemu se Zdeňkem Svěrákem, se kterým psal divadelní hry o českém fiktivním géniovi Járovi Cimrmanovi a scénáře filmových komedií, které posléze i sám režíroval. Od 90. let se věnoval také publicistice. Jeho syn David Smoljak je lokální politik a senátor.

Život

Původ, studia a zaměstnání

Narodil se 9. prosince 1931 do pražské dělnické rodiny. Jeho otec, původem z Podkarpatské Rusi, pracoval jako krejčí a matka byla dělnicí.

Ladislav navzdory prostému původu vystudoval gymnázium, odmaturoval v roce 1952. Přihlášku k vysokoškolskému studiu měl podanou na Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU), kde plánoval studovat divadelní režii. U přijímacích zkoušek však neuspěl. Přijat byl ale na Vysokou školu pedagogickou, kde režíroval ochotnický sbor a kde se seznámil se Zdeňkem Svěrákem. Státní zkoušky učitelství matematiky a fyziky složil roku 1957. Následně po dva roky působil jako odborný asistent na Fakultě technické a jaderné fyziky Univerzity Karlovy v Praze. Následně se stal středoškolským profesorem matematiky a fyziky v Brandýse nad Labem.

Tou dobou, od roku 1960, pro časopis Kultura externě recenzoval tehdejší televizní tvorbu. Od roku 1961 do roku 1963 vedl kulturní rubriku Mladého světa a počínaje rokem 1963 se na dobu dvanácti let (do roku 1975) stal nakladatelským redaktorem Mladé fronty. Poté začal pracovat jako scenárista a režisér ve Filmovém studiu Barrandov. Po sametové revoluci, od roku 1990, odešel do svobodného povolání, ve kterém byl až do konce svého života.

Cimrmanologie a další divadelní aktivity

V roce 1966 založil spolu se Zdeňkem Svěrákem, Jiřím Šebánkem, Karlem Velebným, Miloněm Čepelkou a dalšími přáteli Divadlo Járy Cimrmana (DJC), které navazovalo na rozhlasový pořad Nealkoholická vinárna U Pavouka. Smoljak do začátku přispěl absurdně laděnou hrou Vyšetřování ztráty třídní knihy. Mezi Smoljakem a Šebánkem ale brzy vyvstaly nepřekonatelné rozpory ohledně názoru na další směřování divadla i osobního rázu. Když se Zdeněk Svěrák přiklonil na Smoljakovu stranu, Šebánek s několika kolegy divadlo opustil a Divadlo Járy Cimrmana se stalo autorskou záležitostí dvojice Smoljak+Svěrák.

Postupem let se téma fiktivního českého velikána Járy Cimrmana a celá související „věda“, zvaná cimrmanologie, staly celonárodním fenoménem. Smoljak pro divadlo psal (společně se Svěrákem) hry, následně je režíroval a od roku 1973 byl uměleckým vedoucím. Jako cimrmanolog užíval fiktivního titulu profesor. Po celou dobu byl i hereckým protagonistou, mezi jeho erbovní role patří Frištenský v Dobytí severního pólu. Většinou se v DJC alternoval se Zdeňkem Svěrákem, zdaleka ne ale vždy. Poslední jeho nastudovanou rolí byl Komenský ve hře České nebe.

Roku 1998 založil samostatné divadlo Studio Jára, jež posléze přejmenoval na Studio Láďa. V něm s ním vystupovali i někteří cimrmanovští herci (Marek Šimon, Petr Reidinger aj.) a na rozdíl od DJC i ženy. Pro uskupení v původním názvu připravil Smoljak vlastní hru Hymna aneb Urfidlovačka (parodie Tylovy Fidlovačky), a po změně pro ansámbl napsal a secvičil drama Fantóm Realistického divadla Zdeňka Nejedlého. Angažoval se ale i v divadle Semafor, Divadle Na tahu, kde vystupoval v roli Macheatha v adaptaci Žebrácké opery od Václava Havla, nebo v Divadle Na zábradlí v dramatu Rudý říjen.

Kariéra ve filmu a televizi

Uplatnil se rovněž ve filmu, kde nejprve působil jako herec, posléze i scenárista, a nakonec se stal úspěšným komediálním režisérem. Jeho první filmovou rolí byla postava úředníka v absurdní grotesce Postava k podpírání, kterou v roce 1963 natočili Pavel Juráček a Jan Schmidt. Dále se epizodně objevil jako novinář ve snímku Jiřího Menzela Zločin v šantánu (1968), strážník v dětském filmu Oty Kovala Lucie a zázraky (1970), divadelní kritik ve snímku Václava Vorlíčka Pane, vy jste vdova! (1971) a hádavý manžel v komedii Jaroslava Papouška Homolka a tobolka (1972).

První jeho větší hereckou rolí byl až vedoucí autoservisu Karfík v komedii Oldřicha Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje!, kterou si se Zdeňkem Svěrákem sám napsal, a později proslul jako poťouchlý žák Tuček (zvaný Mareček) v komedii Marečku, podejte mi pero!. Na rozdíl od Svěráka se ale filmovému herectví věnoval vždy jen okrajově, těžiště jeho práce bylo v divadle nebo za kamerou. Je příznačné, že k jeho největším filmovým rolím patří režisér Kohoutek v jejich komedii Trhák.

V půli 70. let se Smoljak poprvé dostal k filmové režii – debutoval krátkou televizní komedií Dveře podle scénáře Z. Svěráka a M. Čepelky. Pak mu již bylo umožněno pracovat na prvním celovečerním filmu – šlo o jeho a Svěrákovu komedii Kulový blesk (1978), kterou s ním formálně coby mentor točil Zdeněk Podskalský, ale v podstatě pracoval Smoljak samostatně. Film se podařil a zahájil velmi úspěšné Smoljakovo režisérské období 80. let. Po Listopadu 1989 už natočil jen několik menších televizních filmů a zaměřil se hlavně na divadelní práci.

Pro Českou televizi v roli průvodce pořadem natočil Hudební toulky (2003) a Toulky s Ladislavem Smoljakem (2008, vyšlo i knižně).

Ladislav Smoljak zachycený při divadelní hře Vyšetřování ztráty třídní knihy

V počátcích jeho kariéry si ho lidé pletli se zpěvákem Petrem Spáleným. Smoljak žertem zmiňoval, že doufá, že jednou nastane opačná situace, tedy že Spáleného budou lidé považovat za Smoljaka. Jejich fyzické podobnosti bylo pro komický efekt využito v jedné scéně muzikálu Trhák.

Politická angažovanost

Ladislav Smoljak pozorně sledoval politickou scénu a často se k ní vyjadřoval. Před sametovou revolucí nacházeli diváci v jeho divadelních hrách politické paralely a jinotaje, které také přispěly k jejich popularitě, ačkoliv se se Svěrákem vyhýbali prvoplánové politické satiře, díky čemuž dokázali relativně proplouvat cenzurou (až na výjimky). Jejich „podezřelá obliba“ se nicméně odrazila v přístupu vládnoucího režimu k Divadlu Járy Cimrmana, které bylo spíše jen trpěno a muselo se často stěhovat.

Podle Cibulkových seznamů byl Smoljak spolupracovníkem StB v kategorii důvěrník, krycí jméno „Stožický“, evidenční čísla 23 047, 8 823 047. V oficiálních seznamech ministerstva vnitra však uveden není. Dle nálezu Ústavního soudu totiž nelze prokázat, že důvěrníci byli vědomými spolupracovníky Státní bezpečnosti. Dle historika Radka Schovánka došlo k chybě při metodice přepisu a Smoljak byl označen jako spolupracovník StB, kterým ale nikdy nebyl. V první polovině 60. let ho StB pouze označila jako kandidáta „pro verbovku“ (potenciálního informátora) a několikrát ho oslovila – zejména za účelem poskytování informací o jeho kolezích. Smoljak na to již v březnu 1964 odpověděl, že spolupráce s Bezpečností je proti jeho přesvědčení. Následně jej režim začal důsledně omezovat – v určitých obdobích mu neumožňoval angažmá v televizi nebo filmu, a jemné (často jen tušené) protivládní narážky jeho a Svěrákových děl (např. ve hře Lijavec, která byla dokonce na pár let zakázána) velmi vadily StB. Roku 1977 Smoljak stejně jako jiní členové DJC pod nátlakem podepsal tzv. Antichartu, aby mohli pokračovat v činnosti. Smoljak to po revoluci přiznal a omluvil se za to, i když na rozdíl od kolegů z divadla měl možnost svůj podpis zapřít, neboť ve zveřejněných seznamech nebyl uveden (podepsal se až po odeslání podpisových archů do Rudého práva).

V roce 1989 už Smoljak otevřeně podporoval změnu režimu, později často politickou scénu komentoval a angažoval se v občanských protestech. V roce 1997 se připojil k výzvě divadelníků na podporu tehdejší vlády před chystaným hlasováním o vyslovení důvěry. V následujícím roce se podepsal pod otevřený dopis umělců předsedovi vlády Miloši Zemanovi protestující proti odvolání ředitelky pražské vinohradské nemocnice Zuzany Roithové. V roce 2000 v průběhu televizní krize podpořil stávkující zaměstnance. V roce 2007 podpořil stavbu radarové základny USA v České republice.

Osobní život

Hrob Ladislava Smoljaka od Jiřího Laštovičky na Olšanských hřbitovech

Byl třikrát ženatý a rozvedený, měl 4 děti – Davida (* 8. února 1959), Filipa (* 17. října 1965), Kateřinu (* 27. května 1977) a Alžbětu (* 7. července 1979).

Zemřel na rakovinu dne 6. června 2010 v kladenské nemocnici. V divadle hrál ještě 10 dní před úmrtím.

Ocenění

Ladislav Smoljak získal ceny na několika festivalech (včetně 1 mezinárodního) za režii filmů Kulový blesk (1979), Vrchní, prchni (1981) a Nejistá sezóna (1988) (podrobněji v infoboxu).

Dne 28. října 1999 mu tehdejší prezident České republiky, Václav Havel, udělil Medaili za zásluhy III. stupně.

Mezi uživateli Česko-Slovenské filmové databáze patří Smoljak mezi vůbec nejoblíbenější české scenáristy i režiséry. V dubnu 2026 byl hodnocen jako 8. nejoblíbenější scenárista (včetně zahraničních; z českých jako 2. po Z. Svěrákovi), 29. nejoblíbenější režisér (z českých 3./4.) a umístil se i v žebříčku nejoblíbenějších herců.

Filmografie

Námět a scénář

• 1974 – Jáchyme, hoď ho do stroje! (se Zdeňkem Svěrákem a Oldřichem Lipským)
• 1976 – Marečku, podejte mi pero! (se Z. Svěrákem)
• 1976 – Na samotě u lesa (se Z. Svěrákem)
• 1978 – Kulový blesk (se Z. Svěrákem a Zdeňkem Podskalským)
• 1980 – Trhák (se Z. Svěrákem)
• 1983 – Jára Cimrman ležící, spící (se Z. Svěrákem)
• 1984 – Rozpuštěný a vypuštěný (se Z. Svěrákem)
• 1987 – Nejistá sezóna (se Z. Svěrákem)

Režie

• 1976 – Dveře (TV film)
• 1978 – Kulový blesk (se Zdeňkem Podskalským)
• 1981 – Vrchní, prchni
• 1983 – Jára Cimrman ležící, spící
• 1983 – Inzerát (TV film)
• 1984 – Rozpuštěný a vypuštěný
• 1987 – Nejistá sezóna
• 1990 – Tvrdý chleba (TV film)
• 1990 – Motýl na anténě (TV film)
• 1991 – Pražský student (TV seriál; s Boro Radojčićem)
• 1992 – Osvětová přednáška v Suché Vrbici (TV film)
• 1992 – Ať ten kůň mlčí! (TV film)
• 1996 – Dvě z policejní brašny (TV film)

Herec

• 1968 – Zločin v šantánu
• 1970 – Pane, vy jste vdova! – kritik v divadle
• 1972 – Homolka a tobolka
• 1974 – Jáchyme, hoď ho do stroje! – vedoucí autoservisu Karfík
• 1976 – Marečku, podejte mi pero! – žák Tuček zvaný Mareček
• 1976 – Na samotě u lesa – inženýr Zvon
• 1976 – To byla svatba, strýčku!
• 1978 – Kulový blesk – inženýr Severín
• 1980 – Trhák – režisér Kohoutek
• 1980 – Vrchní, prchni
• 1981 – Loutka, přítel člověka
• 1983 – Jára Cimrman ležící, spící
• 1983 – Svatební cesta do Jiljí
• 1984 – Co je vám, doktore?
• 1984 – Rozpuštěný a vypuštěný
• 1987 – Nejistá sezóna – Kydal
• 1990 – Wette, Die
• 1993 – Nesmrtelná teta
• 1994 – Akumulátor 1
• 1996 – Kolja
• 2007 – Vratné lahve

Divadlo

Zleva: Miloň Čepelka, Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak na festivalu Svět knihy v roce 2010

Hry Divadla Járy Cimrmana

Byl režisérem i hercem všech her DJC, z nichž většinu napsal společně se Z. Svěrákem. Výjimkou jsou pouze první tři hry repertoáru.

V závorce za názvem hry uveden rok premiéry.

• Akt (1967) – autorem Z. Svěrák (Láďa Pýcha)
• Vyšetřování ztráty třídní knihy (1967) – autorem L. Smoljak (Ředitel/Učitel)
• Domácí zabijačka (1968) – autorem Jiří Šebánek, po jeho odchodu z DJC roku 1969 stažena z repertoáru (Servít)
• Hospoda Na mýtince (1969) (Vězeň/Hrabě)
• Vražda v salonním coupé (1970) (Továrník Meyer/Trachta/Steward)
• Němý Bobeš (1971) (Mikovec, Baron a Wassermann)
• Cimrman v říši hudby (1973) (Inženýr Wagner/Inženýr Vaněk)
• Dlouhý, Široký a Krátkozraký (1974) (Bystrozraký)
• Posel z Liptákova (1977) (Standa; Smrtka)
• Lijavec (1982) (Inspektor)
• Dobytí severního pólu (1985) (Varel Frištenský/poručík Beran)
• Blaník (1990) (Veverka z Bitýšky)
• Záskok (1994) (Vavroch)
• Švestka (1997) (Přemysl Hájek)
• Afrika (2002) (Dr. Žába/Náčelník Líná Huba)
• České nebe (2008) (Jan Amos Komenský)

Vlastní hry

• Hymna aneb Urfidlovačka (1998)
• Malý Říjen (1999)
• Fantom realistického divadla Zdeňka Nejedlého (DNZ 2000)
• Hus: Alia minora Kostnického koncilu. Divadelní historická lekce (DNZ 2009)

Překlady

• Hezoučká má milá. Finská lidová píseň. Mladý svět 4, 1962, 24, s. 11.

Odkazy

Literatura

• Heslo ve slovníku KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století Archivováno 10. 3. 2007 na Wayback Machine.
• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637-1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 879. 
• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 593. 
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 643. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q-Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 158. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ladislav Smoljak na Wikimedia Commons
• Osoba Ladislav Smoljak ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ladislav Smoljak
• Oficiální stránky
• Ladislav Smoljak ve Filmovém přehledu
• Ladislav Smoljak v Česko-Slovenské filmové databázi
• Ladislav Smoljak ve Filmové databázi
• Ladislav Smoljak na Kinoboxu
• Ladislav Smoljak v Internet Movie Database (anglicky)
• Ladislav Smoljak, režisér rozhovor pro Impulsy Václava Moravce, Rádio Impuls
• Hudební toulky s Ladislavem Smoljakem – pořad ČT (2003), možnost on-line přehrání
• Toulky s Ladislavem Smoljakem – pořad ČT (2008), možnost on-line přehrání
• Ladislav Smoljak (rozhovor z cyklu České televize Na plovárně) – video on-line v archivu ČT

Autoritní data	AbARTP: 29873 Biblio: e2e78ef3-2bb9-4f1f-bfd2-626cb8c5b10e NKC: jk01120128 GND: 119512386 ISNI: 0000 0001 1475 1823 LCCN: n88221977 MBA: 40392d4c-b6d2-43df-b7bf-b05f324ef15f NLP: a0000001792463 NTA: 129535613 PLWABN: 9810679616805606 SUDOC: 142916404 VIAF: 74664740 WorldCat Entities: E39PBJvtbBTvv4f6kGbGgY6kDq

Portály: Česko | Film | Lidé | Umění