Jan Koula

Jan Koula
Jan Koula
	Jan Koula v roce 1895
Narození	7. února 1855; Český Brod; Rakouské císařství
Úmrtí	18. května 1919 (ve věku 64 let); Bubeneč; Československo
Místo pohřbení	Městský hřbitov Český Brod
Občanství	Předlitavsko a Československo
Vzdělání	Polytechnický ústav Praha; Akademie výtvarných umění Vídeň
Povolání	architekt; vysokoškolský pedagog; etnograf
Děti	Jan E. Koula
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Koula (9. února 1855, Český Brod^[1] – 18. května 1919, Bubeneč, dnes Praha^[2]) byl český architekt, muzejník, designér, výtvarník-kreslíř, organizátor výstav a etnograf.

Život

Narodil se v Českém Brodě jako syn řezníka Františka Kouly a Karolíny, rozené Bednaříkové, matka pocházela z rodiny tamního koželuha. Absolvoval vyšší reálku, pražskou Polytechniku (obor pozemní stavitelství a architektura) a studia ukončil na vídeňské Akademii. Jako absolventskou práci vytvořil projekt lázeňské budovy, který nebyl realizován. Na pražské Polytechnice se později stal profesorem stavitelského umění ("Baukunst"), architektonického a ornamentálního kreslení, a v letech 1902—1903 jejím rektorem.

Obesílal architektonické soutěže (mj. na dostavbu Staroměstské radnice, Letenský průkop, nebo na Čechův most).

Systematicky v několika dílnách realizoval své návrhy na výrobky uměleckého řemesla v tradici lidového umění (majolika, nábytek, textil, šperk, aj.).

V letech 1892–1917 byl kurátorem sbírek národopisu a historické archeologie a po předčasném penzionování prof. Bohumila Matějky také přednostou téhož oddělení Národního muzea v Praze. Jako první systemizoval tamní sbírky uměleckého řemesla, a zasloužil se o jejich četné akvizice. Zveřejnil řadu článků o umělecko-řemeslných památkách (zejména v časopisu Památky archeologické a místopisné), pravidelně recenzoval výstavy současného umění v Rudolfinu, v Umělecké besedě a v Topičově salónu. Podílel se na organizování dvou nejvýznamnějších pražských výstav uměleckých památek, a to Všeobecné zemské jubilejní výstavy v roce 1891 a Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895. Roku 1906 byl hlavním organizátorem české sekce reprezentační výstavy o hospodářství a kultuře Rakousko-Uherska, konané v Londýně^[3].

Jako uznávaný znalec v oboru památek, architektury a lidového umění byl zván do dozorčích rad a výborů mnoha akcí, k nejvýznamnějším patřily výbor pražského magistrátu pro asanaci staré Prahy, Jednota pro dostavbu pražské katedrály nebo komise pro dostavbu a vybavení hradu Karlštejna. Dále se věnoval spolkovému životu, byl spoluzakladatelem a 1904–1908 předsedou Klubu Za starou Prahu. Působil též v Komisi pro soupis památek Prahy,^[4] kde zajišťoval zpracování grafických příloh soupisných listů.

Rodinný život

S manželkou Annou, rozenou Macasyovou (1861—1937) měl dceru Viktorii (1883—1943) a syna Jana (1896—1975), pozdějšího architekta a publicistu.^[5]^[6]

Dílo

Koula byl bytostným architektem, designérem a zejména schopným podnikatelem ve stavebnictví i v užitém umění. V architektuře se zprvu přikláněl k historismu, později spojoval prvky dekorativní výzdoby historické architektury s folklórem a secesí. V novorenesanční architektuře byl souputníkem i spolupracovníkem Antonína Wiehla, se kterým spolupracoval na výzdobě fasády Staroměstské vodárny na Novotného lávce u Karlova mostu (1883). Koula na této budově Městské vodárny staroměstské v Praze (od 12. 5. 1936 Muzeum Bedřicha Smetany) navrhoval sgrafita spolu s Mikolášem Alšem a Františkem Ženíškem.^[7]^[8] V rámci asanace prosazoval pokračování Čechova mostu na letenské straně otevřeným průkopem. Za jeho postoje v době asanace jej například kritizoval Vilém Mrštík v eseji Bestia triumphans.^[9]

Vytvořil četné kresby předmětů uměleckého řemesla pro edici Soupisů památek uměleckých a historických v Království českém. Samostatně vydal monografii Památky uměleckého průmyslu v Čechách (I. díl 1882, II. díl 1888).

Významné realizace

úprava interiérů paláce rodiny Lannů v Hybernské ul. čp. 1030/II, v Praze – Nové Město (1880)
novorenesanční sokolovna v Českém Brodě (1884)
Česká chalupa na Všeobecné zemské jubilejní výstavě v Praze (spolupráce s Antonínem Wiehlem, 1891)
Rychta na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze (1895)
novorenesanční Suchardova vila v Slavíčkově ul. čp. 151 v Praze-Bubenči (1895–1896)
vlastní rodinná vila v lidovém slohu v Slavíčkově ul. čp. 153 v Praze-Bubenči (1896)
novorenesanční dům Adolfa Heyduka v Písku (1899)
vlastní činžovní novobarokní dům čp. 1073/I v Pařížské třídě 1 v Praze na Starém Městě (1902)
dům na Staroměstském nám. čp. 608/I v Praze na Starém Městě (1904–1905)
úpravy Staroměstské radnice čp. 1/I a sousedního domu U Minuty čp. 3/I v Praze
projekt na Čechův most v Praze (1906–1908)
úpravy Strakovy akademie v Praze na Malé Straně
Pavilón pro Maroldovo panorama Bitvy u Lipan v Královské oboře v Praze (1908, zřítil se 1929)
rekonstrukce historické renesanční radnice v Plzni (1907–1912), návrh a vlastnoruční realizace její sgrafitové výzdoby^[10]

Pozůstalost

Písemnosti, plány a fotografie profesního zaměření jsou uloženy v archivu Národního technického muzea v Praze.

Výstavy

Jan Koula – vlastimil a novorenesančník – Západočeské muzeum v Plzni, 2019, autoři Jan Mergl a Lenka Merglová Pánková^[10]

Galerie

Jan Koula – Soutěžní návrh na průkop letenského svahu (1906-9)
Jan Koula – Návrh na průkop letenského svahu

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Český Brod
↑ Matrika zemřelých, Bubeneč 1915-1921, snímek 112
↑ https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1c/Bohemian_section_at_the_Austrian_exhibition%2C_1906.pdf
↑ WUNSCH, Hugo; TEIGE, Josef. Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy. In: Almanach královského hlavního města Prahy na rok 1899. Ročník 2. Redakce Lešer Václav. první. vyd. Praha: Důchody obce královského hlavního města Prahy, 1899. 469 s. Dostupné online. Kapitola Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy., s. 249–265.
↑ Soupis pražských obyvatel, Koula Jan, 1855
↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Jana Kouly
↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 38320/1-105 [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08.
↑ MRŠTÍK, Vilém. Bestia triumphans. první. vyd. Praha: Nákladem Rozhledů (Josefa Pelcla), 1897 (1897 tisk). 27 s. Dostupné online. S. 3–4.
1 2 Tisková zpráva Západočeského muzea k výstavě Jan Koula - vlastimil a novorenesančník. www.zcm.cz [online]. [cit. 2019-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-09.

Literatura

Čechův most. In: Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2016-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-16.
VEJRYCH, Jan. Soutěžné návrhy na přestavbu a dostavbu radnice kr. hl. města Prahy. Praha: Spolek architektů a inženýrů v království Českém, 1903. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Koula na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Koula
Architekti v českých zemích – Jan Koula Archivováno 13. 9. 2019 na Wayback Machine.

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu farnosti Český Brod

[2] Matrika zemřelých, Bubeneč 1915-1921, snímek 112

[3] ttps://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1c/Bohemian_section_at_the_Austrian_exhibition%2C_1906.pdf

[4] WUNSCH, Hugo; TEIGE, Josef. Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy. In: Almanach královského hlavního města Prahy na rok 1899. Ročník 2. Redakce Lešer Václav. první. vyd. Praha: Důchody obce královského hlavního města Prahy, 1899. 469 s. Dostupné online. Kapitola Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy., s. 249–265.

[5] Soupis pražských obyvatel, Koula Jan, 1855

[6] Policejní přihlášky, Praha, rodina Jana Kouly

[Wirth23-7] WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.

[8] Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 38320/1-105 [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08.

[Mrštík3-9] MRŠTÍK, Vilém. Bestia triumphans. první. vyd. Praha: Nákladem Rozhledů (Josefa Pelcla), 1897 (1897 tisk). 27 s. Dostupné online. S. 3–4.

[Mergl-10] 1 2 Tisková zpráva Západočeského muzea k výstavě Jan Koula - vlastimil a novorenesančník. www.zcm.cz [online]. [cit. 2019-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-09.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

Rektoři ČVUT

Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–2025 • Zbyněk Škvor (pověřený) 2025–2026 • Michal Pěchouček od 2026

České vysoké učení technické v Praze