Gabriel Narutowicz
| Gabriel Narutowicz | |
|---|---|
 | |
| 1. prezident Polska | |
| Ve funkci: 14. prosince 1922[pozn. 1] – 16. prosince 1922 | |
| Předseda vlády | Julian Nowak Władysław Sikorski |
| Předchůdce | Józef Piłsudski[pozn. 2] |
| Nástupce | Maciej Rataj[pozn. 3] |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | nezávislý za PSL-W |
| Narození | 17. března 1865 Telšiai  Ruské impérium |
| Úmrtí | 16. prosince 1922 (ve věku 57 let) Varšava  Polsko |
| Příčina úmrtí | střelná rána |
| Místo pohřbení | Bazilika svatého Jana Křtitele |
| Občanství | Ruské impérium a druhá Polská republika |
| Příbuzní | Stanislovas Narutavičius[1] (bratr) |
| Alma mater | Petrohradská státní univerzita (do 1886) Spolková vysoká technická škola v Curychu Curyšská univerzita Liepāja Gymnasium |
| Profese | politik, diplomat, vysokoškolský učitel, stavební inženýr, ministr zahraničí a ministr |
| Náboženství | katolická církev |
| Ocenění | Řád bílé orlice velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska |
| Commons | Gabriel Narutowicz |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gabriel Narutowicz (17. března 1865, Telšiai, Ruské impérium – 16. prosince 1922, Varšava, Polsko) byl polský politik a první prezident druhé polské republiky. Jeho bratr byl litevský právník Stanislovas Narutavičius.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Gabrielův otec Jan byl místní soudce. Zúčastnil se "Lednového povstání" v roce 1863 na území bývalé Republiky obou národů proti Ruskému impériu. Po jeho porážce byl odsouzen na rok do vězení. Zemřel, když byl Gabrielovi 1 rok.
Gabriel Narutowicz ukončil roku 1886 docházku na gymnázium v Liepāji. Poté začal studovat matematiku na Petrohradské univerzitě, roku 1887 však onemocněl a musel se vzdát studií. Téhož roku odešel do Švýcarska, kde studoval na Spolkové vysoké technické škole v Curychu.
Pobyt ve Švýcarsku
[editovat | editovat zdroj]Roku 1895 byl na Narutowicze vydán ruskými úřady zatykač. Stal se tak švýcarským občanem a po dokončení studií začal pracovat jako železničář v St. Gallenu.
Narutowicz byl vynikající stavební inženýr. V roce 1895 se stal vedoucím stavby mostů přes Rýn. Jeho práce byly roku 1896 vystavené na Světové výstavě v Paříži. Stal se také průkopníkem elektrifikace ve Švýcarsku. Nařídil budování vodních elektráren například v Monthey, Mühlebergu nebo Andelsbuchu.
Roku 1913 se Narutowicz stal učitelem na ETH v Curychu v oboru stavitelství vodních elektráren. Na tomto postu vydržel až do roku 1919. Mezitím se stal členem spolku pro ekonomiku vodního hospodářství. V roce 1915 se stal předsedou odboru pro regulaci Rýna.
Během první světové války pomáhal Narutowicz zraněným vojákům. Roku 1919 uposlechl výzvu Józefa Piłsudského a vrátil se do nezávislého Polska.
Polský politik
[editovat | editovat zdroj]Po příchodu zpět do Polska se Narutowicz roku 1920 stal ministrem veřejných staveb komunikací ve vládě Władysława Grabského. Tento post si udržel i za vlády premiérů Wincenta Witose a první a druhé vlády Antonia Ponikowského. V roce 1922 se stal ministrem zahraničí ve vládě Artura Śliwińského a vládě Juliana Nowaka. Stal se také zástupcem Polska na konferenci v Tallinnu.
Volby
[editovat | editovat zdroj]Roku 1922 byly vypsány prezidentské volby. Józef Piłsudski ustanovil jako kandidáta také Narutowicze. Ten nejprve odmítal kandidovat za Lidovou stranu, nakonec ale přijal.
V prvním kole proti socialistovi Ignacy Daszyńskému těsně vyhrál. V dalších kolech bojoval proti kandidátovi seskupení národnostních menšin Janu Baudouinu de Courtenay a Stanisławovi Wojciechowskému (ten nakonec souboj vzdal).
V posledním kole bojoval Narutowicz proti národnímu demokratovi Maurycy Zamoyskému. Volby nakonec vyhrál Narutowicz s 289 hlasy, což bylo o 62 hlasů více, než získal Zamoyski. Narutowicz se tak 9. prosince 1922 stal prvním prezidentem druhé polské republiky.
Atentát
[editovat | editovat zdroj]Narutowicz byl prezidentem pouhých pět dní. Dne 16. prosince 1922 byl zavražděn při návštěvě umělecké výstavy v Národní galerii umění. Vrahem byl malíř Eligiusz Niewiadomski, který byl spřízněný s národními demokraty. Byl odsouzen k trestu smrti a 31. ledna 1923 zastřelen. Někteří členové národní demokracie si z Niewiadomského udělali hrdinu. Narutowiczova vražda dokazovala nacionalismus a nesnášenlivost v polské společnosti. Byl pochován ve Varšavě.
Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]
Gabriel Narutowicz (1922)
Portrét Gabriela Narutowicze
Jeho pomník ve Varšavě
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gabriel Narutowicz na anglické Wikipedii.
- ↑ Grzegorz Błaszczyk: Herbarz szlachty żmudzkiej. Tom 1. Varšava: Wydawnictwo DiG. 2015. ISBN 978-83-7181-897-4.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Marek Ruszczyc: Pierwszy prezydent Gabriel Narutowicz, Warszawa : Ksiazka i Wiedza, 1967, 315 s. (polsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gabriel Narutowicz na Wikimedia Commons
