Epiteton
Epiteton, také epitet, původem starořecké ἐπίθετον (epithéton), od 17. století latinsky epithetos – je básnický přívlastek se stylistickou slohovou hodnotou, projevující postoj mluvčího,[1] také přídavek; archaicky přímětek[2] [3]).[4] Jde o jeden ze stylistických prostředků, který zdůrazňuje určitou vlastnost osoby, předmětu nebo jevu, případně autorův hodnotící nebo citový vztah k nim.
Rozlišují se dva druhy epiteta:
- Epiteton constans (epiteton stálý či ustálený), přívlastkem se vyjadřuje běžně připisovaná vlastnost, např. „širé pole, zelený háj“.
- Epiteton ornans (epiteton zdobný, ozdobný), přisuzuje se jím neobvyklá vlastnost se pak označuje jako , například „zemřelá slova“.
Epiteta se řadí mezi básnické tropy, protože vytvářejí se svým podstatným jménem vztah metafory či metonymie.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. 1.. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1981. 790 s. S. 145.
- ↑ http://www.cojeco.cz/index.php?s_term=&s_lang=2&detail=1&id_desc=24515, 9. ledna 2020.
- ↑ REISENAUER, Roman, ed. Co je co?: příručka pro každý den. 3. [část]. 1. vyd. Praha: Pressfoto, 1978. 589, [1] s. Knižnice čas. Kviz. S. 548.
- ↑ Encyklopedický slovník češtiny. Příprava vydání Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X. S. 127.
