Dohlížet a trestat
| Dohlížet a trestat | |||
|---|---|---|---|
| Autor | Michel Foucault | ||
| Původní název | Surveiller et punir: Naissance de la prison | ||
| Překladatel | Čestmír Pelikán | ||
| Země | Francie | ||
| Jazyk | francouzština | ||
| Žánr | esej | ||
| Ocenění | Livres du siècle selon l'Association internationale de sociologie | ||
| Vydavatel | Gallimard | ||
| Datum vydání | 1975 | ||
| Česky vydáno | 2000 | ||
| ISBN | 80-86019-96-9 | ||
| Předchozí a následující dílo | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Dohlížet a trestat (ve francouzském originále Surveiller et punir) je kniha francouzského filozofa Michela Foucaulta. Jedná se o analýzu sociálních a teoretických mechanismů, které stály za změnami v západních trestních systémech v moderní době, vzniklou na základě historických dokumentů z Francie. Foucault v knize tvrdí, že se věznice nestala hlavní formou trestu jen kvůli humanitárním obavám reformistů. Sleduje zde kulturní posuny, které vedly k převaze věznic.
Umělec Tony Conrad vytvořil v roce 1988 instalaci s názvem Panopticion, která byla inspirována touto knihou.[1]
Historický kontext knihy
[editovat | editovat zdroj]Kniha vznikla v 70. letech v období rostoucí společenské kritiky policejních a vězeňských institucí.[2] Foucault se tématu věnoval i prakticky, prostřednictvím skupiny GIP (1971-1972) shromažďoval výpovědi vězňů o zacházení ve věznících.[3]
Autor v práci uplatňuje genealogickou metodu inspirovanou Nietzschem. Nesleduje lineární výklad dějin trestání, ale analyzuje mocenské vztahy, které trestní systém formovaly.[4] Podle Foucaulta moderní vězeňství funguje jako nástroj disciplinace a dohledu a slouží jako širší model společenské kontroly.[5]
Hlavní myšlenky
[editovat | editovat zdroj]Kniha Dohlížet a trestat je rozdělena do čtyř částí: mučení, trestání, disciplína a vězení.
Mučení
[editovat | editovat zdroj]V první části knihy Foucault popisuje mučení jako veřejný rituál s cílem manifestovat moc, provést pomstu na těle zločince a odhalit pravdu o zločinu. Mučení má zpravidla za úkol produkovat utrpení, které lze přesně měřit, porovnávat a hierarchizovat. Zároveň má splňovat dva požadavky: zanechat nesmazatelné znamení na těle odsouzeného a být jasně viditelné pro všechny ostatní. Právě tato viditelnost dělá z mučení něco více než pouhou záležitost spravedlnosti, činí z něj manifestací síly. Mučení musí demonstrovat neomezenou moc panovníka nad těmi, které redukuje na bezmocné.[6]
Trestání
[editovat | editovat zdroj]Trestání, které nahradilo mučení, se nově soustředí na omezování práv. Tělo již slouží jen jako prostředník. Jestliže je proti tělu odsouzeného zakročeno tak, že je uzavřeno či nuceno pracovat, je to proto, aby bylo individuum zbaveno svobody. Fyzická bolest už není podstatou trestu.[7] Cílem trestu je především prevence, to znamená zamezit pachateli v opakování zločinu a eliminování rizika jeho nápodoby jinými.[8] Trest tak přestává být rituálem, který něco manifestuje, a stává se znakem vytvářením překážek pro spáchání trestného činu.
Disciplína
[editovat | editovat zdroj]Disciplína je chápána jako technologie, která má formovat „poslušná těla“.[9] Úkolem nové disciplinární společnosti je především neutralizace nebezpečí, čehož dosahuje pomocí hierarchického dohledu, normalizační sankce a zkoušky.[10]
Aby však disciplinární instituce mohly poslušná těla konstruovat, musí být schopny je neustále pozorovat. Ideálním nástrojem k dosažení takové poslušnosti je podle Foucaulta Benthamův Panoptikon. Jedná se o budovu ve tvaru kruhu s centrální věží a okrajovou stavbou rozdělenou na cely. Dohlížející v centrální věži může díky protisvětlu sledovat všechny, aniž by byli schopni vidět dozorce. Každý uvězněný je tak neustále viditelný. Klíčovým účinkem Panoptikonu je vytvoření vědomého a nepřetržitého pocitu viditelnosti u vězněného, což vede k automatickému fungování moci.[11]
Vězení
[editovat | editovat zdroj]Vězení dnes představuje nejcivilizovanější formu trestání a ve společnosti hraje roli aparátu na přeměnu delikventních jedinců. Uvěznění za účelem potrestání pokrývalo od počátku 19. století zároveň zbavení svobody i techniku transformování jedinců.[12] Vězení na nás působí jako spravedlivý trest, právě proto, že člověka připravuje o svobodu – a tu moderní společnost chápe jako hodnotu, která má pro všechny stejnou váhu. Trest lze tak jednotně vymezit a je snadné jej „měřit“ délkou trvání, což dodává trestu právní srozumitelnost.[13]
Dovršení formování vězeňského systému Foucault datuje k roku 1840, kdy došlo k otevření polepšovny v Mettray.[14] Tomuto případu pak věnuje zvláštní pozornost.
Hodnocení a vliv
[editovat | editovat zdroj]Univerzitní profesor David Garland ve své recenzi knihy Dohlížet a trestat zmiňuje, že dílo vyvolává mnoho reakcí a provokuje ke komentáři nebo diskuzi mezi odborníky i studenty. Foucaulta dále považuje za teoretika paradoxů, v jeho studiích se objevuje tendence zvrátit to, co je obecně přijímané jako platné. Po vydání knihy se objevilo několik historických výzkumů rozvíjejících tento obor, který Foucault otevřel, stejně jako rozsáhlá literatura, která zkoumá jeho argumenty a předpoklady. Textu od Foucaulta není těžké porozumět, ale styl jeho prezentace může podle Garlanda vytvářet určité obtíže. Většinou používá náznakovou, sugestivní, literární formu. [15]
Foucault: A Very Short Introduction uvádí, že Foucault rád odmítal staré modely myšlení a nahrazoval je verzemi, o nichž se dodnes široce diskutuje.[16]
V Introduction: 40 Years After Discipline and Punish zaznívá, že kniha byla zpočátku vřele přijata a její hlavní koncepty - především „disciplína“ a „panopticismus“ - byly často užívány. Právě tyto koncepty však byly považované za překonané Foucaultem samotným, jeho vlastním vývojem na přednáškách o governalismu a dále. Nicméně kniha toho v současné době nabízí mnoho pro kritickou teorii a kulturní analýzu.[17]
České vydání
[editovat | editovat zdroj]Knihu do českého jazyka přeložil Čestmír Pelikán a roku 2000 byla vydaná nakladatelstvím Dauphin.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Discipline and Punish na anglické Wikipedii.
- ↑ JOSEPH, Branden Wayne. Beyond the Dream Syndicate: Tony Conrad and the Arts After Cage. New York: Zone Books, 2011. 479 s. ISBN 978-1-890951-87-0. S. 40. (anglicky)
- ↑ Discipline and Punish: The Birth of the Prison – SozTheo. SozTheo.com Dostupné online. [cit. 2025-12-07].
- ↑ Michel Foucault and the Groupe d’Information sur les Prisons – States of Incarceration. StatesofIncarceration.org Dostupné online. [cit. 2025-12-07].
- ↑ Discipline and Punish: The Birth of the Prison – SozTheo. SozTheo.com Dostupné online [cit. 2025-12-07].
- ↑ Foucault – Stanford Encyclopedia of Philosophy. Plato.stanford.edu Dostupné online [cit. 2025-12-07].
- ↑ FOUCAULT, Michel, Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení (Praha: Dauphin, 2000), s. 69-70. Dostupné online. [cit. 2025-12-07]. ISBN 80-86019-96-9.
- ↑ FOUCAULT, Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení, s. 42.
- ↑ FOUCAULT, Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení, s. 146.
- ↑ FOUCAULT, Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení, s. 202.
- ↑ FOUCAULT, Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení, s. 245.
- ↑ FOUCAULT, Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení, s. 281-282.
- ↑ FOUCAULT, Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení, s. 321-322.
- ↑ FOUCAULT, Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení, s. 320-321.
- ↑ FOUCAULT, Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení, s. 405.
- ↑ GARLAND, David. Foucault's "Discipline and Punish"--An Exposition and Critique. American Bar Foundation Research Journal. 1986, roč. 11, čís. 4, s. 847–880. Dostupné online [cit. 2025-12-07]. ISSN 0361-9486.
- ↑ GUTTING, Gary. Foucault. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-06-08. ISBN 978-0-19-280557-7. doi:10.1093/actrade/9780192805577.001.0001. (anglicky)
- ↑ BERNARDY, Jörg; VOGELMANN, Frieder. Introduction: 40 Years after Discipline and Punish. Foucault Studies. 2017-08-07, s. 4–9. Dostupné online [cit. 2025-12-07]. ISSN 1832-5203. doi:10.22439/fs.v0i0.5338. (anglicky)
