Přeskočit na obsah

Divadlo na Vinohradech

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Divadlo na Vinohradech
hlavní průčelí divadla
hlavní průčelí divadla
StátČeskoČesko Česko
MístoPraha
Typ divadlaprofesionální divadlo
Zaměřeníčinohra
Vznik1907
ScényRadiopalác
Velká scéna
Studiová scéna
(v rekonstrukci)
ZkratkaDnV
ZřizovatelHlavní město Praha
Budova
Stylsecese
novorenesance
eklekticismus
ArchitektAlois Čenský
Antonín Turek
Doba výstavby1905–1907
Otevření24. listopadu 1907
Kód památky40226/1-1317 (PkMISSezObrWD)
Divadla sídlící v této budově
Divadlo Metropol
(24. listopadu 1942 – 31. ledna 1943)
Činohra Národního divadla
(15. března – 31. srpna 1944)
Osobnosti
ŘeditelTomáš Töpfer
Umělecký šéfJuraj Deák
DramaturgJan Vedral
Vladimír Čepek
Jiří Janků
RežisériJuraj Deák
Petr Svojtka
Další informace
Souřadnice
AdresaRadiopalác
Vinohradská 1789/40
Vinohrady
120 00  Praha 2
Historická budova
náměstí Míru 1450/7
Vinohrady
120 00  Praha 2
Pokladna
Ibsenova 1207/3
Vinohrady
120 00  Praha 2
Dílny
Korunní 973/123
Vinohrady
130 00  Praha 3
Ulicenáměstí Míru
Oficiální webhttps://www.divadlonavinohradech.com/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Divadlo na Vinohradech je reprezentativní umělecká scéna hlavního města Prahy. Řadí se mezi největší ansámblová činoherní divadla v Česku.

Sezónu 2026/2027 zahájí divadlo v Radiopaláci na Vinohradské třídě 1789/40, kam se divadelní provoz kvůli rekonstrukci budovy přesune na zhruba 33 měsíců.[1] Prostor bývalého kina Květen byl pro tento účel adaptován na divadelní sál pro 370 diváků.

Divadlo bylo slavnostně otevřeno 24. listopadu 1907. Prvním představením byla hra Jaroslava Vrchlického Godiva v režii F. A. Šuberta s výpravou Josefa Weniga. Kromě činohry působil v divadle zpočátku i operní a operetní soubor, a to do roku 1919.

V letech 1929–1950 byla vinohradská scéna s přidruženými scénami provozována jako Městská divadla pražská. V letech 1929–1945 a 1946–1950 patřilo do svazku městských divadel Komorní divadlo. Během nacistické okupace, kdy jí byla odebrána hlavní budova, převzala organizace zrušené divadlo a soubor Emila Františka Buriana pod názvem Městské divadlo na Poříčí (1941–1945) a Karlínské divadlo pod názvem Divadlo J. K. Tyla (1944), po květnové revoluci jako Městské lidové divadlo v Karlíně (1945). Pražské divadlo pro mládež pod vedením Františka Kováříka vystupovalo pod hlavičkou Městských divadel v letech 1947–1949.

V roce 1950 bylo rozkazem ministra národní obrany zřízeno Divadlo československé armády se stálou scénou v bývalé budově Městského divadla. Soubor a majetek se rozdělil mezi armádní divadlo v gesci Hlavní politické správy Československé armády a Městská divadla pražská (Komorní divadlo, Divadlo Komedie) jako nástupnické městské organizace. Roku 1960 armádní divadlo získalo opět město, které jej pod původním názvem provozovalo až do roku 1966.

Po zrušení Státního divadelního studia byl v letech 1981–1990 Divadlu na Vinohradech organizačně podřízen Činoherní klub.

V roce 1990 adaptoval scénograf Karel Glogr bývalou zkušebnu v hlavní budově na komorní Studiovou scénu.

Městské divadlo na Královských Vinohradech, to bylo tenkrát, pane, nějaké divadlo! Hned po Národním ze všech nejznámější a nejrenomovanější. A díky Hilarovým hercům a režiím možná tehdy i přitažlivější než Národní.
 František Kovářík[2]

Historické divadelní organizace

[editovat | editovat zdroj]
  • Městské divadlo Královských Vinohradů (1907–1921)
    • provozovatel: Spojené družstvo Národního divadla v Praze (1906–1921)
    • scéna: Vinohradské divadlo (též jako Městské divadlo, 24. listopadu 1907 – 31. prosince 1921)
    • soubory: Činoherní soubor MDKV, Operní soubor MDKV (1907 – 21. září 1919, začátek stávky)
  • Městská divadla pražská (1922–1950)
    • provozovatelé: Spojené družstvo Národního divadla v Praze (1922–1945), Ústřední národní výbor hlavního města Prahy (1945–1950)
    • scény: Vinohradské divadlo (též jako Městské divadlo, 1. ledna 1922 – 29. září 1941, 1. února 1943 – 14. března 1944 Národní odborová ústředna zaměstnanecká, 9. června 1945 – 3. července 1950), Komorní divadlo (10. prosince 1929 – 31. srpna 1944, 1946 – 3. července 1950), divadlo na Poříčí (16. května, 19. června první představení – 31. srpna 1944), Karlínské divadlo (14. března – 31. srpna 1944 jako Divadlo J. K. Tyla, 8. června – 31. července 1945 jako Městské lidové divadlo v Karlíně)
    • soubory: Soubor MDP (v roce 1944 jako Soubor Divadla J. K. Tyla), Soubor zrušeného divadla D 41 (1941–1945), Pražské divadlo pro mládež (1947–1949, umělecky samostatný)
    • uzavření: první stanné právo v protektorátu (30. září – 3. listopadu 1941), druhé stanné právo v protektorátu (27. května – 3. července 1942), uzavření na konci války (1. září 1944 – 4. května 1945)
  • Divadlo československé armády (1950–1960, 1. října 1954 – 30. června 1960 jako Ústřední divadlo československé armády)
  • Divadlo na Vinohradech (od 1960, 1. července 1960 – 17. února 1966 jako Divadlo československé armády na Vinohradech)
    • provozovatelé: Národní výbor hlavního města Prahy (1960–1990, státní socialistická organizace), Hlavní město Praha (od 1990, příspěvková organizace)
    • scény: Velká scéna Vinohradského divadla, Komorní divadlo (1977–1989, formálně bez umělecké produkce), Činoherní klub (1981–1990, umělecky samostatná), Studiová scéna Vinohradského divadla (od 1995, 5. října 1995 – 21. října 2015 jako Zkušebna), Radiopalác (od 2026)
    • soubory: Soubor DnV, Soubor ČK (1981–1990)
    • uzavření: jarní protiepidemická opatření (10. března – 10. května 2020), podzimní protiepidemická opatření (12. října 2020 – 10. května 2021)

Budova divadla byla postavena v letech 19051907 staviteli Janem Majerem a Josefem Veselým podle návrhu architekta Aloise Čenského. Architektonický styl stojí na novorenesančním základě, nad kterým převažuje secesní dekorativismus.[3]

Alegorické postavy na pylonech nad středovým průčelím budovy mají název Statečnost (anděl se vztyčeným mečem) a Pravda (anděl se zrcadlem). Jejich autorem je Milan Havlíček.

Budova z roku 1907 se nachází na náměstí Míru v městské části Praha 2 na Vinohradech (součást Městské památkové zóny Vinohrady, Žižkov, Vršovice), pokladna a obchodní oddělení v přilehlé Ibsenově ulici, dílny v Korunní ulici u Orionky.

Autoři budovy

[editovat | editovat zdroj]

Sochařské portréty v 1. patře

[editovat | editovat zdroj]

Organizace

[editovat | editovat zdroj]

Divadlo má právní formu příspěvkové organizace, jejím formálním zřizovatelem je hlavní město Praha. V čele divadla stojí ředitel, kterým je od roku 2012 herec, režisér a senátor Tomáš Töpfer (ve vinohradském angažmá v letech 1987–1998). Post uměleckého šéfa zastává Juraj Deák (režíroval zde už v letech 1999 a 2000), šéfdramaturgem je Jan Vedral (předtím působil v divadle jako dramaturg a šéfdramaturg v letech 1985–1990 a 1994–1998).

Umělecký program reprezentativní scény hlavního města Prahy si dává za cíl v návaznosti na dlouhou tradici uvádět inscenace velké činohry, která stojí na interpretaci hodnotných dramatických textů a na hereckém umění.[4] Repertoár divadla čítá kolem 15 žánrově rozmanitých inscenací, každou sezónu se uskuteční okolo 5 premiér. Umělecký soubor tvoří zhruba 40 členů, kolem 25 umělců vystupuje pohostinsky.

Inscenace jsou uváděny v hlavní budově na Velké scéně (kukátkové divadlo) s kapacitou 621 míst a Studiové scéně (bývalá Zkušebna, black box divadlo) s kapacitou 60 míst. Hry Studiové scény tvoří od roku 2012 cyklus Česká a slovenská komorní hra. Divadlo připravuje i exkluzivní site specific projekty s nižším počtem repríz (Kdokoli v kostele sv. Anny, Terezka v kostele sv. Šimona a Judy). Obvyklé začátky večerních představení jsou v 19 hodin, odpoledních ve 14 hodin a dopoledních v 10.30.

Vedle volného prodeje vstupenek nabízí divadlo sezónní abonmá, uplatnit lze dárkové poukazy a permanentky. Členský program pro diváky funguje jako Klub přátel Divadla na Vinohradech.

Divadlo spravuje vlastní umělecký archiv, který poskytuje badatelské služby. V archivu jsou uloženy materiály od roku 1950. Starší sbírky byly v minulosti předány Národnímu muzeu, kde o ně pečuje Divadelní oddělení. Sbírkové předměty uchovává také Institut umění – Divadelní ústav, Muzeum Prahy, Vojenský historický ústav nebo Uměleckoprůmyslové muzeum, archiválie potom Archiv hlavního města Prahy, Národní filmový archiv, Vojenský ústřední archiv nebo Národní archiv.

Divadlo na Vinohradech vydává stejnojmenný divadelní měsíčník s periodicitou 10 čísel za rok, který vychází jako příloha Hospodářských novin.

Od roku 2014 se organizace podílí na adopci hrobu Karla Hugo Hilara a Zdenky Baldové na Vinohradském hřbitově v Praze.[5]

Výkonové ukazatele divadla

[editovat | editovat zdroj]
Rok Představení Návštěvníci Návštěvnost (%) Tržebnost (%) Premiéry
2010 241 115 425 81,33 67,07 5
2011 270 109 308 77,23 62,55 7
2012 264 111 591 77 63,61 7
2013 304 122 696 81 78 9
2014 280 117 262 78,82 77,14 7
2015 295 117 141 78,62 76,6 9
2016 318 119 575 77 74 7
2017 313 114 178 76 72 6
2018 306 116 912 79,66 74,58 7
2019 309 117 112 75,3 68 6
2020 89 32 654 77,52 64,91 4
2021 127 42 544 67,37 60,79 4
2022 242 88 462 69,4 60,2 6
2023 257 113 880 81,7 71,1 5
2024 276 108 869 80 70 5
2025 255 112 506 85,2 75,9 2

Výkonové ukazatele dle výročních zpráv.[6] Údaje o představeních, návštěvnících, návštěvnosti a tržebnosti evidující představení na vlastní scéně odehraná vlastním souborem a ve formě spolupořadatelství nebo hostování. Od 10. března 2020 do konce srpna 2020 a od 12. října 2020 do konce května 2021 byl z důvodu pandemie covidu-19 provoz přerušen.

Vedení a inscenátoři

[editovat | editovat zdroj]

Ředitelé

[editovat | editovat zdroj]

Umělečtí šéfové

[editovat | editovat zdroj]

Zpěvohra

Výprava

Režiséři a asistenti

[editovat | editovat zdroj]

Činohra

Zpěvohra

Zájezdy

Dramaturgové a lektoři

[editovat | editovat zdroj]

Scénografové

[editovat | editovat zdroj]

Dirigenti a sbormistři

[editovat | editovat zdroj]

Baletní mistři

[editovat | editovat zdroj]

Umělecký soubor

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam členů uměleckého souboru Divadla na Vinohradech.

Repertoár

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam inscenací Divadla na Vinohradech.

Repertoár sezóny 2025/2026

[editovat | editovat zdroj]
  1. AKTUÁLNĚ. bulletiny.divadlonavinohradech.com [online]. [cit. 2026-06-25]. Dostupné online.
  2. František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Praha, Odeon, 1982, s. 190.
  3. Databáze divadel / Divadelní architektura v Evropě. www.theatre-architecture.eu [online]. [cit. 2026-04-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-25. (anglicky)
  4. Úvodní stránka - Divadlo na Vinohradech. www.divadlonavinohradech.com [online]. [cit. 2025-04-14]. Dostupné online.
  5. ADOPCE HROBŮ. bulletiny.divadlonavinohradech.com [online]. [cit. 2026-04-24]. Dostupné online.
  6. Výroční zprávy - Divadlo na Vinohradech. www.divadlonavinohradech.com [online]. [cit. 2025-10-10]. Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BALVÍN, Josef (ed). Divadlo na Vinohradech 1907–1967. Praha: Divadlo na Vinohradech, 1967.
  • BALVÍN, Josef (ed). Divadlo na Vinohradech 1907–1967. Praha: Divadelní ústav – Divadlo na Vinohradech, 1968.
  • BÍLEK, Jiří – LÁNÍK, Jaroslav – ŠACH, Jan. Československá armáda v prvním poválečném desetiletí: květen 1945 – květen 1955. Praha: Ministerstvo obrany České republiky, 2006. ISBN 80-7278-377-7.
  • BÍLEK, Jiří – LÁNÍK, Jaroslav – MINAŘÍK, Pavel – POVOLNÝ, Daniel – ŠACH, Jan. Československá lidová armáda v koaličních vazbách Varšavské smlouvy: květen 1955 – srpen 1968. Praha: Ministerstvo obrany České republiky, 2008. ISBN 978-80-7278-472-1.
  • BUCHNER, Alexander. Divadelní fotografie Karla Drbohlava. Praha: Národní muzeum, 1980.
  • BUCHNER, Alexander. První čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech ve fotografii Františka Kutty. Praha: Národní muzeum, 1970.
  • CALÁBEK, Milan – ŠMÍDOVÁ, Irena. Divadlo na Vinohradech – 75 let. Praha: Divadlo na Vinohradech, 1982.
  • ČERNÝ, Jindřich. Osudy českého divadla po druhé světové válce: divadlo a společnost 1945–1955. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1502-0.
  • Divadlo na Vinohradech: divadelní měsíčník. Praha: Divadlo na Vinohradech, od 2012. E 20874.
  • HEDBÁVNÝ, Zdeněk (ed.). Divadlo na Vinohradech 1907–1997. Praha: Divadlo na Vinohradech, 1997.
  • HILAR, Karel Hugo. Boje proti včerejšku. Praha: Borový, 1922.
  • HILMERA, Jiří. Vinohradské divadlo: Zbudování Divadla na Vinohradech. Praha: Divadlo na Vinohradech – Divadelní ústav.
  • HLAVATÝ, František. Z jevišťátek a z velkých scén (Městské divadlo pražské na Král. Vinohradech). Praha: Vlastním nákladem, kolem 1931.
  • HORÁČEK, Jaroslav. Zvrácené poměry v Městském divadle vinohradském. Praha: Nákladem Jaroslava Horáčka, 1909. Dostupné online
  • JAHN, Bedřich. Pět let ředitelem Městských divadel pražských. Praha: Melantrich, 1940.
  • JUST, Vladimír. Divadlo v totalitním systému: příběh českého divadla (1945–1989) nejen v datech a souvislostech. Praha: Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1720-8.
  • KRONBAUER, Viktor a kol. Viktor Kronbauer: divadelní fotografie. Praha: Institut umění – Divadelní ústav, 2017.
  • KRUH SOLISTŮ. Jubilejní album členů Městských divadel pražských. Praha: Vlastním nákladem, 1932.
  • KRUH SOLISTŮ. Kruh solistů vzpomíná 1942. Praha: Vlastním nákladem, 1942.
  • KRUH SOLISTŮ. Novoročenka 1941. Praha: Vlastním nákladem, 1940.
  • KRUH SOLISTŮ. Ročenky Kruhu solistů. Praha: Vlastním nákladem, 1924–1946. Dostupné online Dostupné online
    • Ročenka Kruhu solistů Městského divadla (1924–1929, roč. I–VI).
    • Ročenka Kruhu solistů Městských divadel (1930–1939, roč. VII–XVI).
    • Jubilejní ročenka kruhu solistů Městských divadel pražských 1920–1940 (1940, roč. XVII).
    • Výroční zpráva Kruhu solistů Městských divadel pražských za rok 1940 (1941, roč. XVIII).
    • Přehled činnosti Kruhu solistů Městských divadel pražských za rok 1941 (1942, roč. XIX).
    • Kruh solistů Městských divadel pražských 1942 (1943, roč. XX).
    • Jubilejní ročenka Kruhu solistů Městských divadel (1946).
  • KVAPIL, Jaroslav. O čem vím. Praha: Orbis, 1932.
  • LÍBAL, Patrik. Divadlo na Vinohradech. In: PLATOVSKÁ, Marie (ed.). Slavné stavby Prahy 2. Praha: Foibos Books, 2011. ISBN 978-80-87073-35-3.
  • MÜLLER, Vladimír (ed.). Padesát let Městských divadel pražských: 1907–1957. Praha: Ústřední národní výbor hlav. města Prahy, 1958.
  • PECHAROVÁ, Vilemína (ed.). Boj o rozluku v Městském divadle Král. Vinohrad. Praha: Národní muzeum, 1990.
  • ROUBÍNEK, Otakar. Vinohradské divadlo: I. Založení a první sezóny. Praha: Divadlo na Vinohradech – Divadelní ústav.
  • SÍLOVÁ, Zuzana – HRDINOVÁ, Radmila. Divadlo na Vinohradech 1907–2007. Díl II. Vinohradský ansámbl. Praha: Divadlo na Vinohradech, 2007. ISBN 978-80-239-9604-3.
  • ŠMÍDOVÁ, Irena. Divadlo na Vinohradech – 80 let. Praha: Divadlo na Vinohradech, 1987.
  • ŠORMOVÁ, Eva. Divadlo na Vinohradech. In: Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000, s. 111–119. ISBN 80-7008-107-4.
  • ŠTECH, Václav. Vinohradský případ: román divadelní skutečnosti: otištěno z Lidových novin. Praha: Nakl. J. Otto, 1922.
  • TŮMOVÁ, Barbara. Karel Čapek ve Vinohradském divadle. Praha: Národní muzeum, 1988.
  • UMĚLECKÁ SPRÁVA DIVADLA. Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech: jubilejní sborník. Praha: Městské divadlo na Král. Vinohradech, 1932.
  • UMĚLECKÁ SPRÁVA DIVADLA. Třicetiletí Městského divadla pražského na Král. Vinohradech: jubilejní číslo 24. XI. 1937. Praha: Městská divadla pražská, 1937.
  • Ústřední divadlo československé armády: ročenka 1955. Praha: ÚDČA, 1955.
  • Ústřední divadlo československé armády. Praha: ÚDČA, 1959.
  • VEDRAL, Jan a kol. Vyvětráváme...: Divadlo na Vinohradech za "normalizace". Praha: Pražská scéna – AMU, 2024. ISBN 978-80-88217-12-1.
  • VESELÝ, Antonín. Dramatik František Adolf Šubert. Praha: Karolinum, 2015. ISBN 978-80-246-3074-8.
  • VOSTRÝ, Jaroslav – SÍLOVÁ, Zuzana – BÁR, Pavel. Divadelním ředitelem 1945–1950: Jiří Frejka na Vinohradech. Praha: KANT, 2016. ISBN 978-80-7437-215-5.
  • VOSTRÝ, Jaroslav – SÍLOVÁ, Zuzana. Režisér a herecký soubor: případ K. H. Hilara. Praha: KANT, 2023. ISBN 978-80-7437-411-1.
  • ZAHÁLKA, Martin. Vinohradské divadlo v osmdesáti obrazech. Praha: Institut sociálních věcí, 2001. ISBN 80-85866-96-X.
  • ZINDELOVÁ, Michaela. Vinohradské listování. Praha: Paseka, 1992.
  • ZINDELOVÁ, Miluše. Divadlo na Vinohradech '92. Praha: Divadlo na Vinohradech, 1992.
  • ŽÁK, Jiří. Divadlo na Vinohradech 1907–2007. Díl I. Vinohradský příběh. Praha: Divadlo na Vinohradech, 2007. ISBN 978-80-239-9603-6.
  • ŽÁK, Jiří. Divadlo na Vinohradech 1907–2017: 110 osobností, které tvořily historii divadla. Praha: XYZ, 2017. ISBN 978-80-7505-803-4.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]