Přeskočit na obsah

David Gans

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
David Gans
Náhrobek Davida Ganse na starém židovském hřbitově v Praze
Náhrobek Davida Ganse na starém židovském hřbitově v Praze
Narození1541
Lippstadt
Úmrtí25. srpna 1613 (ve věku 71–72 let)
Praha
Místo pohřbeníStarý židovský hřbitov v Praze-Josefově (50°5′22″ s. š., 14°25′2″ v. d.)
Povolánímatematik, astronom, historik, geograf, spisovatel, astrolog a teolog
ZaměstnavatelBenátky nad Jizerou
Nábož. vyznáníjudaismus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

David (ben Šlomo) Gans (1541? Lippstadt – 22.[1] nebo 25.[2]? srpna 1613, Praha; někdy psáno Ganz, hebrejsky דוד בן שלמה גנז, zvaný též David Abzi[2]) byl židovský kronikář, astronom a matematik, autor historiografického díla צמח דוד Cemach David, pod kterýmžto jménem je v židovském prostředí též znám. Lze ho považovat za prvního židovského historika ve střední a východní Evropě.[3] Dlouho působil v Praze. Byl nejvýznamnějším žákem rabbi Löwa. Je pohřben na starém židovském hřbitově v Praze.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Lippstadtu ve Vestfálsku do zámožné obchodnické rodiny. Studoval v Bonnu, ve Frankfurtu, v Krakově u Mošeho Isserlese a v Praze u Maharala a jeho bratra Sinaje Löwa ben Becalela.[4] Do Prahy přišel roku 1564 a zůstal v ní až do smrti. Zůstala v ní i velká část jeho potomků. K nejznámějším patří lékař Ota Gregor.

Gans se v Praze ddal se studiu matematiky a astronomie a stal se jedním z mála Židů své doby, který se zabýval světským (nežidovským sekulárním) oborem. Během svého pobytu v Praze byl v kontaktu s významnými osobnostmi vědy té doby jako Tycho Brahe nebo Johannes Kepler. Krátký čas působil přímo v observatoři Tychona Braheho v Benátkách nad Jizerou.[5] Zážitek v observatoři označil za "úžasný".[4] Studium astronomie a matematiky rovněž využil ve své práci o židovském kalendáři. Ve svém díle Magen David (Štít Davidův) vydaném v roce 1612 odmítá ovšem Koperníkův heliocentrický názor a přiklání se k Ptolemaiovu. Jeho kniha o geografii Izraele již zůstala nevydána.

Gans doufal, že vzděláváním Židů v humanitních a přírodních vědách zlepší jejich obraz mezi křesťanskými současníky. Jeho naděje na zlepšení vztahů mezi židovskými a křesťanskými intelektuály však zůstala nenaplněna.[4]

Cemach David

[editovat | editovat zdroj]

Jeho nejznámějším dílem je kronika Cemach David (Ratolest Davidova, 1592, Praha) vydaná ve dvou dílech. Vyšla roku 1592 v pražské tiskárně Gersonidovské. První pojednává o historii Židů, druhý o historii obecně. Autor používal jako zdroje i jiné díla nežidovských autorů (zejm. Sächsische Chronica Augusta Spangenberga), ačkoli se o některých z nich vyjadřoval s despektem, patrně zejména proto, aby otupil případnou kritiku rabínských autorit. Průlomovým bylo, že Gans, po vzoru italského židovského historika Azaria dei Rossiho, užil v práci poznámkový aparát.[3] Část díla byla přeložena do latiny (Wilhelm Heinrich Vorst, Leyden, 1644) a do jidiš (Solomon Hanau, Frankfurt, 1692) a je jedním ze zdrojů pro nahlédnutí do života a uvažování člověka v Evropě 16. století.

Zvláštní pozornost věnuje českým dějinám s odůvodněním: „protože tu v Čechách žijeme a já tu obývám a každý má milovati svoji zemi.“[1]

Stejný název, tedy Cemach David, nese též slovník hebrejských a aramejských výrazů, který sestavil italský židovský lékař a učenec David de Pomis (Benátky 1587).[6]

Další díla

[editovat | editovat zdroj]
Nechmad ve-na'im (Příjemně a líbezně)
hvězdářské dílo, vydané posmrtně r. 1743. Obsahuje část traktátu Magen David, vydaného krátce před autorovou smrtí.
Curat ha-arec a Gevulot ha-arec (Hranice země)
nedochovaná kosmografická díla. Je možné, že se jedná o totéž dílo vydané pod dvěma názvy.
Ma'or ha-katan (Světélko), Migdal David (Davidova věž) a Prozdor (Předsíň)
nedochované traktáty o aritmetice, geometrii a kalendáři.

Jeho náhrobek se nachází ihned u kraje Starého židovského hřbitova a je možné jej snadno najít. Jde o jeden z mála náhrobků na Starém židovském hřbitově, který je ozdoben Davidovou hvězdou, která v tomto případě symbolizuje jméno „David“, nikoli judaismus nebo příslušnost k židovskému národu. Druhým, méně viditelným reliéfem je husa umístěná nad hvězdou – také ta symbolizuje jméno „Gans“ (německy husa). Podle badatelů jde o vůbec první případ, kdy byla „šesticípá hvězda“ použita jako židovský symbol.[7]

V květnu 2013 se v Praze konala u příležitosti 400. výročí Gansova úmrtí konference pod názvem David Gans (1541–1613) čtyři století poté: odkaz raně moderního židovského historika a vědce.[8]

  1. 1 2 POLÁK, Josef. David Gans – pokrokový dějepisec XVI. století. Věstník ŽNO. 10. 1951, roč. XIII, čís. 42, s. 504. Přetištěný výňatek z Českožidovského kalendáře č. 28/1934.
  2. 1 2 Gans, David ben Solomon ben Seligman. JewishEncyclopedia.com [online]. [cit. 2026-02-11]. Dostupné online.
  3. 1 2 ŠUSTOVÁ, Jana. První židovský historik ve střední a východní Evropě David Gans žil v Praze, jeho kronika letos vyšla v češtině. Témata [online]. Český rozhlas, 2016-06-19 [cit. 2026-02-11]. Dostupné online.
  4. 1 2 3 Gans, David ben Shelomoh. The YIVO Encyclopedia of Jews in Eastern Europe [online]. [cit. 2026-02-11]. Dostupné online.
  5. David Gans – životní příběh vědce. Židovské muzeum v Praze [online]. [cit. 2026-02-11]. Dostupné online.
  6. DAVIS, Joseph M. Jom Tov Lipmann Heller (1578–1654). Portrét rabína. Praha: Sefer, 2011. ISBN 978-80-85924-63-3. S. 378.
  7. https://www.ceskatelevize.cz/porady/11346681886-vytrzeno-z-metropole/222411033130037/ seriál reportáží Vytrženo z Metropole, Židovská Praha 2022, čas 6:35
  8. Archivovaná kopie. pcjs.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2013-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-02.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Jiřina Šedinová: David Gans - Pražský renesanční židovský historik. Praha 2016
  • SADEK, Vladimír. Kabala a pražská judaika. Praha: Malvern, 2018. ISBN 978-80-7530-152-9. Kapitola David Gans, historik a astronom pražského ghetta, s. 145-147. 
  • Gans, David ben Šlomo. Ratolest Davidova. Z hebrejského originálu podle prvního vydání, vytištěného roku 1592 v Praze, přeložila a předmluvu napsala Jiřina Šedinová, poznámkami opatřili Daniel Boušek a Pavel Sládek. Praha : Academia, 2016 (Judaica, sv. 20). ISBN 978-80-200-2535-7.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]