Chlorakné

Jizvy na tváři Viktora Juščenka jsou trvalým následkem chlorakné poté, co byl otráven dioxiny

Chlorakné je vzácné kožní onemocnění způsobené některými halogenovanými aromatickými uhlovodíky včetně dioxinů. Přestože lehčí formy vzhledem připomínají akné, není s touto nemocí nijak spojeno.

Příčiny

Chlorakné je důsledek vystavení člověka působení halogenovaným aromatickým uhlovodíkům (někdy se tyto látky nazývají chloraknegeny) zejména dioxinů. Dále ho mohou způsobit například chlornaftalen, polychlorované bifenyly, trifluormethyly, chlorbenzen a další látky. Ty se vyskytují především v fungicidech, insekticidech, herbicidech (například Agent Orange) nebo v přípravcích na ošetření dřeva.

Látky způsobující chlorakné mohou ve vysokých dávkách způsobit selhání nebo nesprávnou funkci vnitřních orgánů; chlorakné se projevuje později, když jsou tyto látky transportovány organismem do mazových žláz v kůži, kde se akumulují. Doba od expozice, po které se projeví typické kožní příznaky ve formě chlorakné, se v závislosti na jedinci a dávce pohybovat mezi několika týdny až měsíci.

Příznaky

Kůže u pacienta postiženého chlorakné

U mazových žláz dochází k ovlivnění normální funkce a stávají se z nich hamartomy. Typickými příznaky jsou cysty, léze a pupínky na kůži, zejména v oblasti obličeje, na rukou, v oblasti klínu nebo vzácněji i na zbytku těla. Dalšími kožními projevy mohou být zvýšené pocení a pigmentace. Před propuknutím těchto kožních příznaků typicky předchází zvýšená mastnota kůže.

Chloraknegeny mohou působit jako endokrinní disruptory a také ovlivňovat různé metabolické dráhy; důsledkem tak může být mimo chlorakné poškození štítné žlázy, rozvoj rakoviny nebo poruchy reprodukční soustavy. Mezi další běžné symptomy vystavení chloraknegenům patří únava a nechuť k jídlu.

Léčba

U pacientů s výskytem chlorakné je první prioritou omezit další vystavení chloraknegenům, poté většinou následuje vymizení symptomů, které ale může trvat i několik let, a kůže je často trvale poznamenána jizvami. Ve vážnějších případech může pomoci léčba přípravky proti běžnému akné.

Historické případy

Poprvé chlorakné popsal v roce 1899 Karl Herxheimer, profesor na Frankfurtské univerzitě, u dělníků pracujících v chemické výrobě, při které se vyskytoval plynný chlor.

Chlorakné se historicky nejčastěji vyskytovalo u pracovníků v chemickém průmyslu nebo u lidí, kteří manipulovali například s pesticidy obsahujícími dioxiny. Masový výskyt několikrát nastal v důsledku vystavení chloraknegenům při haváriích v chemických provozech, z nichž jednou z nejznámějších byla havárie u Sevesa v Itálii v roce 1976. Také byl prokázán jejích výskyt v důsledku otravy u Viktora Juščenka. Rozšířený výskyt chlorakné nastal i následkem války ve Vietnamu kvůli rozšířenému používání defoliantu Agent Orange americkou armádou. Obecně výskyt chlorakné výrazně klesl zejména v důsledku omezení výroby a použití chloraknegenů, tyto látky se ale zpravidla vyznačují dlouhou životností a schopností bioakumulace.

Odkazy

Související články

• Havárie v továrně Monsanto (1949)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorakné na Wikimedia Commons

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.